Pochází z malé vesničky ve východních Čechách. Už jako malá experimentovala s octem a jedlou sodou, když se snažila přinutit malou raketku létat. Zvídavost a nadšení pro vědu ji neopustily ani na střední škole, stejně tak jako ambice dobýt svět vědy. Seznamte se s Terezií Štěpánkovou, 19letou studentkou, které jsme splnili její vědecký sen a zajistili jí osmitýdenní stáž ve výzkumné skupině naší laureátky a expertky v oblasti nádorové biologie Kateřiny Rohlenové. 

Čím ses na stáži ve výzkumné skupině Kateřiny Rohlenové zabývala? 
Skupina Kateřiny Rohlenové se zabývá metabolismem zdravé tkáně a nádoru. My jsme se konkrétně zabývali otázkou, jakým způsobem ovlivňuje antimetabolitová léčba nemaligní buňky. A teď bych trochu vysvětlila, proč je to zajímavé a důležité! Ta antimetabolitová léčba je široce využívaná pro léčbu nádorů a cílem této léčby je zabránit buňkám, aby se dále dělily a nádor dále rostl. Jenže tato léčba nepůsobí jen na nádorové buňky, ale na všechny buňky v těle. Já jsem konkrétně pracovala s endoteliálními buňkami, které tvoří výstelku krevních cév, a sledovala jsem, jaký dopad má konkrétní léčba na jejich tvorbu a organizaci. Protože jsou pro nádor velmi důležité, nádor si jimi zajišťuje přívod živin a kyslíku. 

Výsledky tohoto výzkumu by mohly objasnit mechanismy vzniku rezistence při léčbě nádorů a zároveň by mohly poskytnout nové návrhy, na co cílit při léčbě a jak vyvíjet účinnější terapii. 

Co pro tebe Kateřina Rohlenová znamená? 
Je to pro mě taková hrdinka. Je skvělá a opravdu obdivuji, kam až to dotáhla. Měla prostor si se mnou promluvit, jak stáž probíhá. Mé působení v její skupině se mnou průběžně konzultovala, i když je opravdu vytížená. 

Jak tě stáž ovlivnila? Inspirovala tě nějak v tvé další cestě?
Stáž mi určitě přinesla velkou dávku nadšení a motivace. Zjistila jsem díky ní, jak vědci vůbec přicházejí na kloub náročným otázkám. Byla jsem svědkem toho, jak se pomocí laboratorních metod stávají z hypotéz odpovědi. A to nejcennější bylo, že jsem si to mohla sama prakticky vyzkoušet.

Kdy se u tebe zrodila láska k vědě? 
Možná stojí za zmínku mé úplně první experimentování na základní škole, kdy jsem zkoušela ocet a jedlou sodu na všechny způsoby. Vzpomínám si na takovou malou raketku, která nevyletěla víc jak pět centimetrů nad zem, ale i tak jsem z toho byla obrovsky nadšená. Nicméně ta cesta byla samozřejmě delší. Nikdy by mě nenapadlo, že by to mohlo být moje vysněné povolání. 

Můj aktivní zájem začal prvním rokem na střední škole, kde jsem se zajímala, jaké máme možnosti se jako středoškoláci dostat k vědě. Nejprve jsem chtěla zjistit, jestli je to opravdu to, co bych chtěla dělat. Od 16 let jsem pak dojížděla do laboratoře v Olomouci, o rok později jsem začala jezdit do laboratoří do firmy Contipro.

A pomohla ti na téhle cestě i škola? 
Byla jsem asi trochu aktivnější, hodně jsem si toho dohledávala i sama. Ale škola mě podpořila a umožnila mi jednou týdně chybět na vyučování, což by ne každá škola umožnila. 

Proč je podle tebe důležité rozvíjet lásku k vědě?
Myslím si, že láska k vědě může přinést třeba schopnost více kriticky přemýšlet. A to je v současnosti velmi probírané téma. Myslím, že je to dovednost, která je důležitá nejen pro vědce v laboratořích, ale pro každého i v běžném životě.

Jak se tvoje cesta potkala s Nadací Neuron? 
S Nadací Neuron jsem se setkala na podzim v roce 2023. Prezentovala jsem na Juniorské vědecké konferenci svůj projekt, který se týkal nanovláken. A asi se to Neuronu zalíbilo a to mě přivedlo na tuto stáž.

Proč si myslíš, že je Nadace Neuron pro mladé vědce důležitá? 
Pro mě je to milá společnost lidí, která věří ve vědu. Věří, že věda je správný pohon společnosti, a proto se stará o její rozvoj. Pro mě osobně je velkou motivací do budoucna.